Den 7. a 8. Císařské město Hue a národní park Bach Ma

Tạm biệt Da Nang aneb na shledanou Da Nang. Vydali jsme se dál na sever a to do Města Hue. Autobusem jsme znovu projeli Hai Van Pass, ale pro změnu to bylo skrz horu. Ještěže jsme si předtím udělali výlet po skútrech nahoru, neboť jízda autobusem v tunelu je nuda. Na druhém konci tunelu nás však čekal pěkný výhled na město Lang Co, kde se místní živí rybolovem. Podél silnice chovali místní lidé krevety, různé ryby a v dáli na moři byly vidět rybářské lodě. Cesta do Hue zabrala zhruba 3 hodiny. Městem Hue protéka Sông Hương“ Perfume River a město je tak rozdělené na 2 strany. Na severo-západní straně se nachází Thiên Mụ Pagoda; Imperialistické město Hue, které bylo válečnými konflikty značně poničené. Naštěstí se uchovali nejvýznamnější budovy a v současné době patří mezi památky Světového kulturního dědictví UNESCO; dům, ve kterém strávil dětství Ho Chi Minh; tržnice Đông Ba. Jiho-východní strana je více moderní a nachází se tu i „Phố tây balo“. Ulice pro baťůžkáře se jmenuje stejně jako v Saigonu a to Phạm Ngũ Lão. Přes řeku se dá dostat plavbou lodí, která Vás vezme ke všem dříve zmíněným destinacím. Nebo se můžete přes most dostat pěšky anebo více pravděpodobněji skútrem či autem. Hue si můžete prohlédnout i ze sedadla rikše.

Do Hue jsme se vydali kvůli slavné Bún bò Huế, Honza si však nejvíc dopřával vietnamské jogurty a Míši jsme udělali radost s Chè. Před večeří jsme se šli projít po místním trhu s masem, zeleninou a domácími potřebami. Míša s Honzou měli opět smíšené pocity z dodržování hygienických zásad v Česku a ve Vietnamu.

Noc jsme strávili v hotelu, kde jsme si nechali vyprat špinavé oblečení. Další dny byli totiž náročné a skoro bez přestávek a čisté trenky jsou základ.

Po nevydařené snídani (bageta jen s čili bez bylinek a masa) jsme nastoupili do autobusu, který nás vezl na výlet do národního parku Bach Ma ležící poblíž Lang Co. Bach Ma znamená bílý kůň a tento název vznikl podle kopců a hor připomínající koně, který vyčuhuje nad bílými mraky. Ročně tu naprší 8000 mm srážek a řadí se tím mezi nejdeštivějším a místem a nejvyšší vlhkostí v celém Vietnamu. Dá se říct, že dešťové přeháňky jsou tu na denním pořádku. Po několika dnech pobytu ve městech a v hotelech jsme se ocitli v horách, obklopení tropickými stromy, řvoucími cikády a dalšími divnými tvory, jsme v džungli! Nejvyšší bod tohoto parku je ve výšce 1450 m. n. m. a přiznáme se, že cesta autobusem nahoru byla občas na pokraji únosnosti a zdravého rozumu, spoustu nečekaných zatáček, úzká rozbitá silnice bez svodidel a do toho ty šílené zvuky různých živočichů. Výhled za to byl moc pěkný, všude jen stromy a čistý vzduch. Kocháním se po krajině to nekončilo, ale nýbrž začalo.

Každý z nás dostal cyklistickou helmu, ešus s jídlem a pár důležitých rad pro další etapu výletu. Postupně jsme sešli 5 kaskád kolem vody, mini vodopádů a jezer. Občas to klouzalo a chvilkami jsme neviděli našeho průvodce, který slanil po skále dolů do údolí. Jako odměna byla osvěžující koupel u jednoho vodopádu a teplý oběd. Musíme uznat, že u vodopádu to má svoje kouzlo.

Po obědě vyrážíme k většímu vodopádu Đỗ Quyên, který má výšku 300 m a dolů pod vodopád vedlo 658 kluzkých, zničených, betonových schodů s výškou tak 30 až 50 cm! A taky jsme byli upozornění od průvodce, že dolu to bude trvat cca 15 minut, ale nahoru to bude trvat déle. A ještě dodal, že dolů pouští fyzicky zdatné lidi a že kolem druhé hodiny bude pršet. Nám cesta dolů trvala asi 20 minut včetně focení a tak jsme si mysleli, že do půl hodiny jsme nahoře. Až na pár překážek byla cesta dolu rychlá a nikdo neuklouzl. Chvilka pohodičky, koupání pod vodopádem a pozorováním rybiček v jezírku střídala unavující představa vyšlapat ty schody zase nahoru. Po cca 7 km trekingu v džungli vyšlapat tolik vysokých schodů a ještě 3 km džunglí zpět k autobusu je fakt cardio ve stylu Vietcong race a samozřejmě nechyběl déšť. Po této zkušenosti bychom doporučili ponožky až po kolena, protože po dešti bylo pijavic až až. Nadšení, ale unaveni jsme nasedli do autobusu a jeli zpět do Hue. Do města jsme se dostali kolem čtvrté odpoledne a šli jsme se hned najíst, protože za hodinku nebo dvě jsme už byli zase na cestě. Přesouváme se nočním spojem do hlavního města Ha Noi, ale to je už pro další dny.

Co na to říkáte?