Mezipřistání v Hong Kongu

Když jsme si vybírali letenku zpět do ČR, tak se nám nabídla možnost strávit v Hong Kongu 19 hodin! Ne, nečekali jsme na letišti, ale hned po příletu z Hanoje do Hong Kongu jsme si vyplnili tranzitní vízum a vyrazili ke kontrole. Na info koutku nám ochotně poradil a předal užitečné mapky s hromadnou dopravou starší čínský pán. Docela mě překvapila jeho angličtina, bylo mu opravdu rozumět a byl velice příjemný. Vybavení informacemi a mapkami jsme opustili letiště a šli na zastávku autobusu. Koupili jsme si obousměrnou jízdenku, která byla výhodnější a jako ve Vietnamu se platí za jízdu místo počtu zastávek. Mohli jsme jet i metrem, ale cesta autobusem byla pro nás turisty zajímavější.38

Autobusem jsme jeli přes hodinu a cestou jsme oba zaspali a přejeli zastávku v Kowloon a vystoupili až o 7 km dále na druhém poloostrově v HongKongu. Díky tomu jsme prošli tržnici se zeleninou a masem a došli k nákupní třídě Times Square. Místní supermarket Seven Eleven jsme nemohli vynechat a šli se tam podívat. Místní ceny jsou o dost dražší než v Česku, skoro jako v Itálii nebo ve Francii. Hong Kong bych přirovnal k malému New Yorku, vysoké budovy a rušné ulice plných aut a lidí.

Unavení jsme sedli do Starbucks a přemýšleli co a kam dál. Dung chtěl tradičně na večerní trhy na suvenýry, který zapomněl ve Vietnamu koupit a já chtěl projít moderní část města. Otázka byla, jak se na ty trhy dostat. Naštěstí vedle nás seděla místní slečna, která mu na mapě ukázala kam by měl jít a jak se tam dostat.

Tým okénko se rozdělil a každý si šel po svým. Skoro každou hodinu jsme se připojili na internet v KFC nebo McDonaldu a napsali si přes facebook aktuální stav cesty. Fastfoodů tam mají fakt dost. Já se vydal do města pěšky a užíval si davy lidí na hlavní třídě. Došel jsem k nábřeží Expo Promenade, kde je pěkný výhled na protější stranu Kowloon, kde byl Dung a večerní trhy. Zajímavé byly pózující sochy z manga komiksů v lidském měřítku. Musel jsem udělat pár srandovních póz a vyfotil se s nimi. Čím dál jsem šel, tím míň bylo lidí. Byl jsem totiž v business zóně s vysokými budovami, kde místo chodníků pro chodce jsou lávky mezi budovami. Každý vstup do budovy vypadal jako vstup do luxusního hotelu. Všude okrasné rostliny, fontánky a pochodující správce domu, přišlo mi to zajímavé. Ve městě betonových mrakodrapů jsem tu našel i krásné práce zahradních architektů. Místní lidi si zde mohli dopřát lekce tai-chi. posedávání u vody a když jim nesvítili hvězdy nad hlavami, tak jim to vynahradili světla z okolních budov. Jelikož jsem vystudovaný architekt, nemohl jsem vynechat budovu HSBC, ta s věšáky od Lorda Normana Fostra.

Business Central je moderní, všude potkáte značkové luxusní butiky, všude kolem jsou obchodní domy a na ulicích stravovací zařízení. Sedl jsem si a koukal a když už jsem dokoukal, naskočil jsem na bus zpátky na letiště kde jsme měli sraz s Dung.

Co na to říkáte?