Den 4., 5. a 6. - Da Nang, Hoi An

Opět jsme srolovali oblečení do válečků (takový chytrý způsob balení oblečení, aby se do krosny vešlo víc věcí) a zavolali si taxi. Než jsme ale odjeli na letiště, Honza ochutnal vietnamský bílý jogurt „sữa chua“ a v tu chvíli našel favorita celé cesty. Jediný problém byl, že v obchodech měli jen stogramové balení, chtěl totiž sníst půl kila najednou! Takže nám bylo jasné, že ho bude chtít kdykoliv a všude. Potom jsme chytli taxi a vyrazili na letiště na ranní spoj do středního Vietnamu, do Da Nangu.

Da Nang je o hodně klidné město, méně skútrů, větší pohoda a písečné pláže na dosah. Po check-in v hotelu a objednání skútru, jsme vyrazili na oběd, dali si vietnamskou překapávanou kávu s ledem „cà phê phin sữa đá“ a zahráli pár partiček karet. Po najezení se a nadopovaní kávou jsme vyrazili na skútrech na jednu z nejhezčích cest podél pobřeží pobřeží „đèo Hải Vân“ Hai Van Pass, které spojuje město Da Nang a Hue. Kdo viděl speciální díl Top Gearu ve Vietnamu, určitě si vzpomene na krásný výhled na okolí a moře. Nejednou jsme museli zastavit a kochat se tou krásou!

Večer jsme vyrazili na grilované jídlo, přesněji řečeno, grilované žáby, larvy bource morušového a další speciality. No, rozjedli jsme se a proto jsme ještě vyrazili na vynikající nudle „Mì xíu“ a parádní kávu ve stylové kavárně „Cà Phê Cộng“ Cong caphe – doporučuji vyhledat tyhle kavárny ve velkých městech než si dávat kávu ve Starbucks. V Cong caphe vás ohromí interiér, styl a hlavně lahodná káva. První večer v Da Nangu zakončujeme projížďkou po Dračím mostě „Cầu Rồng“ a z dálky se nám nabízel výhled na most Cầu Quay“, který bliká všemi barvami a jednou za den se otočí o 90 stupňů.

Další den ráno vyrážíme do Hoi An, které je vzdálené od Da Nangu 30 km. Možná se Vám to nezdá být hodně, ale při rychlosti cca 30 až 60 km za hodinu to chvilku trvá. Cestou jsme stihli navštívit „Ngũ hành sơn“ Marble Mountains, udělali jsme výšlap nahoru a za odměnu jsme měli výhled na Da Nang jako na dlani. Krásný výhled na vznikající resorty a nekonečné moře.

Hoi An se dá říct, že je to město gastronomie a nemohli jsme dopustit si tu nedat oběd na tržnici. Honza si opět dal vietnamský bílý jogurt a zakončil to překapávanou kávou a partičkou karet. Kdo vyhrál, mohl se radovat ze cvrknutí poražených do ucha, praskali jsme smíchy.

Hoi An je taky město hned u moře Cửa Đại a proto byl další program jasný. Cestou k pláži se začal nepříjemně zvedat vítr, ale nás to neodradilo, nebo aspoň pánské osazenstvo, Míša se moc netvářila. Přijeli jsme k pláži, palmy se ohýbaly a vlny bily o pytle plněné pískem, ano, takový byl vítr. Zapnul jsem akční kameru a rozběhli jsme se proti vlnám a v tu chvíli zpětný náraz o pytle u pláže. I to nás neodradilo a zkusili jsme z jiného místa. Já a Honza jsme zvládli vyplavat a vrátit se na stejné místo. Dung ale zápasil s vlnami, proti kterým prohrál, a vyhodilo ho to u těch pytlů, kde si sedřel koleno a loket. Sám se pak přiznal, že se tam málem utopil! Nakonec jako cenu útěchy jsme využili bazén v hotelu.

14

Večer jsme vyrazili na místní specialit „Cơm Gà“ rýže s kuřecím masem, ale určitě by to nebylo na 100 % bez vynikajícího kuřecího salátu. Nasycení a spokojení jsme vyrazili na večerní program v Hoi An. Hoi An není jen město módy, kde Vám za jeden den ušijí oblek nebo tradiční vietnamské sváteční oblečení, ale je taky město lampiónů, nočního trhu všelijakých jídel, suvenýrů a obrazů. Tolik zářivých barev lampiónů vskutku navodí romantickou atmosféru.

Další den v Hoi An jsme se s Dung rozdělili, já vyrazil s Míšou a Honzou na skútrech k My Son Ruins a Dung šel na kurz vaření. My Son Ruins je vzdálené od Hoi An cca 45 km, jedná se o hinduistický chrámový komplex staré přes 1 500 let. Celá oblast byla důležitým kulturním centrem říše Čampa, která je zapsaná v seznamu UNESCO. Na oběd jsme se vrátili do Hoi An a polední siestu jsme strávili v opravdu stylové kavárně Cocobana Tearooms. Shodou náhod v zadní části kavárny natáčel videoklip jeden z nejznámějších vietnamských zpěváků, Lam Truong! Pamatuji si ho od svých 10ti let, chápete, že fotku a podpis do fotoalba jsem musel mít!

Dung se připojil o něco později a byl úplně nadšený z kurzu vaření v Hoi An Eco Cooking Class. Celý program zahrnoval odvoz z hotelu, nalodění do kulatých lodiček „thuyền thúng“, chytání krabů u kokosových palem, které rostou z vody a hlavně zajímavou přednáškou a ukázkou přípravy čtyř jídel. Dung se naučil vařit Phở bò, salát nộm z banánového květu s krevetami a bylinkami, bánh Xèo, nem cuốn s tofu a mangem a bylinkami a pečený lilek s ústřičnou směsí a zeleninou. Na závěr vše snědl se spoluúčastníky kurzu. Na památku dostal od pořadatele kurzu brožurku s recepty a struhadlo na salát nộm.

Opouštíme Hoi An a vracíme se do Da Nangu. Zklamaní z větrného počasí v Hoi An a nebezpečného moře, jsme si museli vynahradit na pláži v Da Nangu. Sice taky foukalo, ale nebylo to už životu nebezpečný zážitek. Večer opět nudle a pro změnu vietnamský dezert Chè, jedná se o kombinaci různých druhů fazolí, tapiokových kuliček a rýžových knedlíčků s všelijakými barevnými želatinami zalité kokosovým mlékem a banánovým olejem. To bylo něco pro Míšu, ze začátku byla skeptická, ale potom nechtěla přestat o Chè mluvit a hlavně to chtěla jíst každou chvíli a všude! Takže Honza si oblíbil bílý jogurt a Míša Chè! Zakončujeme večer v luxusní kavárně „Trúc Lân Viên“ asi bych to přeložil jako zahradní kavárna. Po příchodu nás přivítala slečna a zavedla nás ke stolu. Prošli jsme kolem krásných bonsají, přes dřevěnou lávku, kde pod námi plavali okrasné ryby. Romantickou atmosféru doplňovalo žabí kvákání a blikající světla na stromech. Jen ti komáři by nemuseli existovat, ti si na nás dopřávali hostinu 🙂