Naše kámoška Lenka se nám ozvala, jestli bychom měli zájem o povídání o Vietnamu a Vietnamcích v Česku. Takovou příležitost jsme nemohli odmítnout!
Na konci února (přesněji 23. 2.) jsme měli možnost vyprávět nevidomým zážitky z Vietnamu. Byli jsme šíleně nervózní. Nechtěli jsme tam nikoho urazit nebo vést do depresí. Pro jistotu jsme prokonzultovali s Lenkou ohledně komunikace s nevidomým. A ona nám řekla:
„Neřešte to, oni sami říkají, že se dívají například na televizi. Bylo by totiž divné, kdyby řekli, že poslouchají televizi.“ nebo „Oni si sami dělají legraci a ptají se ostatních, jestli vidí, jak jim to na fotce sluší.“ Hmm zajímavé, nás by to nenapadlo 😀 Ale i tak jsme připravili otázky ve stylu „Víte, jak zní Vietnam?“ poté bychom spustili zvuky motorek a rušných ulic z Hanoi a mnoho jiných podobných věcí. Dobrý nápad, že?
Už nastal den návštěvy. Jeli jsme do školy vodících psů a tam na nás lidé čekali se svými psy. Bylo to fakt hustý! Nečekali jsme, že dostaneme tolik otázek ohledně Vietnamcích v ČR a byli jsme váženě rádi za přátelskou atmosféru. Úplně jsme zapomněli na nervozitu!
Domluvili jsme se, že příště (až bude tepleji) je provedeme na tržnici na Olomoucké. Ať zažijí Vietnam přímo na vlastní kůži.
Připojte se k diskuzi