Múa sạp – Nhảy sạp (Bambusový tanec)
Bambusový tanec se objevil již dávno v životě národů žijících na severozápadě. Hodně národů má bambusový tanec, ale ten se mezi jednotlivými národy liší materiálem tyčí. Některé národy používají dřevěné tyče, některé bambusové, jiné korkové. Tuto odlišnost lze vysvětlit různými kulturními vlivy a zásahy, ale je velmi obtížné určit původ bambusového tance, dosud totiž neexistuje žádný dokument o tom, odkud tento tanec pochází.
Bambusový tanec je kulturní činností pořádanou v nocích za svitu Měsíce a po únavném pracovním dni na poli. Ovšem většinou když se mluví o bambusovém tanci, lidé ho často spojují s modlitbou za déšť. Tanec se koná po skončení obřadu modlitby za déšť.
Místem konání bývá velké volné území, obvykle vedle domu starosty vesnice nebo někoho s dobrou pověstí. Pro tanec se používají tyče pro obdělávání, které jsou pevné, tvrdé a často jsou vyrobené z jednoho druhu opadavého keře. Tyče jsou akorát do ruky tanečníků, dlouhé 2 až 3 metry, jestli jsou tyče 3 metry dlouhé, vydrží až 2 vegetační období (období obdělávání), pokud jsou kratší, v jednom období se musí používat 2-3 tyče.
Múa Chăm (Tanec národu „Cham“)
Je důležitou součástí kulturního života národu Cham, tento tanec nemůže chybět na vesnických festivalech a na festivalech na rozhlednách. Při těchto příležitostech uctívají Chamové zakladatele vietnamského státu, nebo dávají najevo svůj obdiv některým zbožněným králům.
Tanec je doprovázen tradičními nástroji jako buben Ginang, buben Baranung, gong, trubka xaranai, chrastítka, strunný nástroj zvaný Kanhi. Nejznámější jsou bubny Ginang, Baraning a trubka Xaranai, hlavním nástrojem je však Ginang, jelikož vydává velmi silný a důrazný zvuk, který je vhodný zejména pro festivaly, navíc je to odrazem povahy Chamů. Tanec Chamů se dělí na 2 druhy: lidový a dvorní tanec.
Múa lân – sử tử (tanec čchi-lin – lví tanec)
Tento lidový pouliční tanec pochází z Číny a objevují se při slavnostech oslavy nového lunárního roku (tết) a Full moon party ( tết trung thu). Tyto posvátná zvířata představují blahobyt, úspěch, sílu…
Tanec čchi-lin a lví tanec se skládá ze skupiny 4 lidí: 2 lidí jsou převlečeny za zvíře, 1 bubeník, který udává rytmus, 1 vodič, který drží kouli. Pohyb zvířete předvádí 2 tanečnici schované v trupu zvířete. Jeden z nich drží hlavu zvířete a tančí do rytmu bubny.
Múa quạt (tanec s vějířem)
Lidový tanec, kde tanečník používá 1 nebo 2 vějíře a to otevřené nebo zavřené. Tento tanec se prezentuje na slavnostech sólově nebo se skupině. Tanec udává veselou, dynamickou atmosféru a to díky tvaru konstrukce vějíře. Zkušený tanečník dokáže proměnit vějíř v něco jedinečného.
Národnost Champa milují tento tanec a vějíře mají v různých barvách jako je zelená, růžová nebo bílá. Vějíř pro ně představuje řeč těla pocházející z vnitra člověka. Pohyby vějíře směrem nahoru představuje radost, směrem dolů znamená smutek, pohyby do stran značí lásku. Vějíř neslouží pouze pro tanec, ale lidé ho taky dávají k oltáři, aby přinesl štěstí pro celý národ.
Múa Ô ( tanec s detníkem)
Obraz dívky kmene Mông držící deštník představuje symbol života a kultury lidí kmene Mông v horských oblastech Vietnamu. Dívky používají deštník jako dekorační prvek a berou si ho když jsou ven, na pole, aby zdůraznily krásu, něžnost a elegantnost dívek horských oblastech.
Ve svitu měsíce nebo při slavnostech, dívky tančí s deštníkem za doprovodu trumpet, flétny na kterých hrají místní hoši. Při kulturních dnech si dívky vybírají deštníky s veselými barvami, které značí radost, život a krásu přírody a lidí.
Diskuze je uzavřena